Jaká bude Praha?

Ambicí Prahy je patřit mezi nejoblíbenější evropská velkoměsta. O úspěchu v „soutěži“ metropolí dnes přitom nerozhoduje množství novostaveb, logistických hal ani délka silnic - jako možná v minulosti, ale kvalita života každého obyvatele. Právě v tomto parametru ale Praha citelně zaostává. Důvodem je vysoká míra znečištění ovzduší, příliš intenzivní automobilová doprava, špatná dostupnost služeb v některých čtvrtích nebo třeba nutnost dojíždět za prací do centra. Pražané se navíc cítí dlouhodobě odstrčeni od rozhodovacích procesů, zdá se jim, že se s nimi při určování podoby jejich vlastního města nepočítá. Po řadu let dostávaly před zájmy obyvatel přednost změny územního plánu motivované snahou o co největší zisky soukromých developerů. Téměř každý projekt velkých investorů byl na magistrátu posvěcen a zastupiteli schválen, přičemž přínos mnohých záměrů pro město je přinejmenším sporný. Ani poslední volební období nepřineslo podstatnou změnu. Ii za poslední čtyři roky byla schválena řada změn územního plánu, které nebyly pro Prahu a její obyvatele ani vhodné, ani výhodné. Ke konci volebního období dokonce odcházející primátorka otevřeně deklarovala pevné a vazby s developery a ochotu vycházet vstříc jejich zájmům.

 

Přečtěte si 10 klíčů k udržitelnému plánování Prahy

 

Jedním z hlavních  problémů Prahy a symbolem celého volebního období se stal Metropolitní plán. Těsně před volbami prošel v létě 2018 připomínkováním. Ukázalo se, že nejen odborníci a občané, ale i městské části v něm spatřují celou řadu zásadních nedostatků a v podstatě nesouhlasí jak s jeho obsahem, tak i s metodou jeho tvorby. Připomínek k návrhu obdržel magistrát tisíce. Metropolitní plán je aktuálně tím nejdůležitějším plánovacím dokumentem. Může buď Prahu natrvalo poškodit, nebo může být přepracován a může se stát progresivním nástrojem, který vytvoří předpoklady ke zvyšování kvalita života obyvatel města, ochraní jeho hodnoty a umožní kvalitativní rozvoj. Právě to bude zcela záviset na nových zastupitelkách a zastupitelích. Jedno je ale jisté už teď - Metropolitní plán nemůže vznikat bez spolupráce s těmi, komu je určen. Dnes už lidé nestojí o direktivní nařizování shora, stojí o to, aby se jejich názory a potřebami ti, koho si zvolili, skutečně zabývali. Nutným krokem proto bude obměna zpracovatelského týmu na Institutu plánování rozvoje a nastolení skutečného dialogu s obyvateli a městskými částmi.

 

Jedním z předpokladů dobré budoucnosti Prahy je komunikace - s architekty, sociology, vysokými školami, kulturní scénou, investory, zaměstnavateli, zaměstnanci, vlastníky nemovitostí i s těmi, kdo do Prahy dojíždějí ze vzdálenějších obcí. Tvorbu územního plánu  by měla charakterizovat spolupráce a snaha najít řešení, namísto silového prosazování opatření výhodných jen pro některé skupiny. V pražské volební kampani bude územní rozvoj nepochybně jedním z klíčových témat.